Tento článek je takovým základním přehledem o připevňování rostlin ke kořenům a kamenům, lepení v akváriu a porovnání obyčejných a pro akvaristiku určených Allfa vteřinových lepidel. Jistě zde nejsou zmíněny veškeré možnosti, i postupy lepení může mít každý trochu jiné.

Čím lze lepit kameny a dřevo?

• běžně se používají vteřinová kyanoakrylátová lepidla – tekutá a gelová. Použít je možné speciální akvarijní i obyčejná, všechna jsou na stejném principu. Jejich použití není pro vodní živočichy toxické. Lze jimi lepit kameny, dřevo i rostliny.
  Tomuto způsobu připevňování se podrobněji věnujeme v testování níže.

• Akvarijní silikon – lze použít ke spojování kamenů, nevýhodou je dlouhé schnutí. Spíše tedy u nějakých větších ploch spojů. Dají se jím i potřít povrchy a zasypat pískem/štěrkem a lehce do silikonu zatlačit a vytvořit tak povrch, který vypadá přírodně, nebo takto zamaskovat spoj mezi kameny/dřevem. Na lepení rostlin není z hlediska dlouhého schnutí na vzduchu vhodný. Do akvária vkládáme až po důkladném zaschnutí. Je možné použít jak transparentní, tak černý. Spoj je do jisté míry pružný a při manipulaci v některých ohledech pevnější (není křehký) než lepení vteřinovým lepidlem. Z hladších kamenů jde po čase sloupnout, není úplně nejvhodnější ke spojům namáhaných velkou vahou.
• Dvousložkový epoxidový tmel na větší kameny v přírodní barvě – konzistence pevnější modelíny
• Dvousložková hustá lepidla na větší kameny v přírodní barvě – konzistence husté pasty (IMPA Ancora)
• Studnařská pěna – větší spoje těžších kamenů (ve vodě nadnáší), světlá, je třeba zamaskovat nebo použít na skrytějších místech. Hůře se odhaduje množství – zvětšuje svůj objem. Po vytvrzení lze přebytky ořezat. Na materiálu pevně drží, z místa, kde je v kontaktu s materiálem lze hůře bezezbytku odstranit.
• Pěna pro aquascaping – přírodní barevnost, vlastnosti podobné, jako studnařská pěna.
• Lepidlo na dlaždice – někdo používá na kameny, nemáme ale ověřenu nezávadnost pro citlivější živočichy, pokud je to dlouhodobě umístěné v akváriu.

Čím to raději nedělat?

• Tavná pistole – trvanlivost spojů je malá, viditelný spoj není estetický, brzy se i při menší námaze spoje odloupne od povrchu, horké lepidlo není vhodné k lepení rostlin.
• Lepidla u kterých nevíme, zda jsou pro obyvatele akvária nezávadná.

Rostliny vhodné k přivazování nebo lepení na dekorace (dřevo, kameny)

Běžně se takto pracuje s mechy, játrovkami, hnědovkami (Microsorum) a dalšími “akvarijními” kapradinami (např. rodu Bolbitis, Crepidomanes, Didymoglossum, Hymenophyllaceae) a rostlinami, jako Anubias, Bucephalandra nebo třeba raritnější Aridarum. Je ale možné použít např. i Hydrocotyle tripartita. Lze použít i různé stonkovky, je zde třeba ale počítat s možným častým “převazováním” s tím, jak rostlina roste – příkladem je třeba efektní červená Ludwigia sp. ‘Mini Super Red’ navázaná na dřevo typu bonsai. Z malých kobercových stonkovek lze použít třeba Micranthemum Monte Carlo nebo druhy Marsilea. Dále se dají použít i “okrasné řasy” jako Aegagropila linnaei (řasokoule), Thorea hispida nebo Caloglossa beccarii, patřící mezi ruduchy.

Připevňování – bez lepení rostlin

• Nit – polyesterová, vhodně barevná, nebo transparentní vlasec. Materiály nejsou pružné, může se při pevném utažení zařezávat do stonků/rhizomů. Lze použít i na mechy/Riccii/pevnější játrovky – přitisknout rostlinu ke dřevu a omotat – bude to dočasně viditelné, dokud se zeleň nerozroste a nit/vlasec se tím neschová. Vhodné použít třeba tam, kde víme, že je třeba rostlinu častěji převazovat kvůli odrůstání (Riccia, Hydrocotyle tripartita, větší trsy Micranthemum Monte Carlo…). Pak je možné rostliny nebo mechy přivázat třeba k menším kamínkům, které je udrží u dna – v podstatně nejsou moc vidět a fungují jen jako “závaží”. Takto si lze udělat třeba dno pokryté malými anubiasy apod, pokud je nechceme dávat do substrátu (pokud se např. Anubiasům nebo Bucephalandrám nechá rhizom nad substrátem, lze je mít zasazené, aniž by hrozilo zahnívání.)
• Wood Tight – drátek potažený vinylem určený i pro akvarijní použití, hnědá barva.
• Proužky nastříhané ze silonek – hnědé/černé – pružný materiál, dobře se s ním pracuje – šetrný k rostlinám, nenápadný, dlouhodobě odolný spoj. Stejně tak lze použít např. proužky nastříhané z pružnější černé síťoviny do oken (polyester – stejný materiál jako síťky na ryby).
• Používat různé drátky může být pro některé živočichy nebezpečné (s obsahem mědi jsou toxické pro mnohé bezobratlé, možnost poranění ryb o ostrý konec), lze použít nerez.
  Takto lze přivázat rostliny ke kořenům ideálně tak, aby materiál nebyl příliš vidět. Tzn. pokud máme maličký anubias a chceme ho připevnit na silný kořen, zvolíme spíše lepení.
• Zajímavou možností jsou třeba nerezové mřížky na mechy, které lze různě tvarovat. Je třeba dát pozor na ostré konce a možné poranění ryb.
• Dále existují třeba různé mřížky a úchytky na přísavkách, například koule na uchycení mechu, které lze připevnit na stěnu akvária.

• Tenké elektrikářské stahovací pásky
• Gumička – brzy “spuchří” a praskne, spíše nevhodné.
• Tip: Malé (hnědé, černé, transparentní…) skřipečky do vlasů (cca 1cm velké) odzkoušené, jako dočasné uchycení malých anubiasů a bucephalander k tenkým kořenům (Red Moor wood) nebo výstupkům na Dragon stone apod. Při vhodném umístění není vidět, lze přemisťovat a po čase lze odstranit, jak se rostlina přichytí. Pružinka může reznout.
• Lze využít i přirozené skuliny, dírky a rýhy v kamenech a dřevu a rostliny s pevnějším rhizomem do těchto míst zatlačit/zaklesnout. Stejně tak tam lze třeba vmáčknout mechy.
• Sortiment k upevňování rostlin a mechů na SURPANshop.cz.

LEPENÍ KYANOAKRYLÁTOVÝM LEPIDLEM

Lepení rostlin: Lze použít gelovou i tekutou formu vteřinových lepidel – gelové je na rostliny praktičtější (například Allfa Lepidlo Rostliny, Loctite Gel). Je možné lepit i na mokrý podklad nebo pod vodou, zanechá to ale bílé stopy.
Pro lepení rostlin mám tento osvědčený postup: Rostlinu v místě, které bude lepena, osuším papírovým kapesníkem. Nanesu lepidlo na místo, kam bude rostlina přilepena, rostlinu přiložím a přimáčknu menší pinzetou, špejlí, nebo přes kousek pečícího papíru (předejde se přilepení k prstům a odtržení rostliny od podkladu) a dostatečně dlouho přidržím. Je-li třeba, místo ještě lehce zakápnu. Pokud schnutí trvá déle a chci se vyhnout bílým skvrnám, občas navlhčím listy rostliny aby neoschla.

Lepení řasokoule: Řasokouli můžeme roztrhnout – mírně roztahat do stran (zvětší se plocha) a v ploše nebo po kouskách, lepit na podklad. Vždy lepíme stranu, která byla uvnitř řasokoule.

Lepení kamenů a dřeva – příprava: očistěte kameny v místech, kde budete lepit od prachu a drolících se částeček, dřevo od měkkých částí.

Používáme spíše tekutá vteřinová lepidla (např. Allfa Lepidlo Hardscape) – vhodná na spoje s malou plochou dotyku, kde použijeme do spoje “výplň” například z vláken cigaretových filtrů (dá se koupit v trafice v samostatném balení), dá se použít např i vata, papírový ubrousek… Nejlepší zkušenost mám s cigaretovými filtry. Spoj je vhodné zamaskovat stejně barevným materiálem (písek, nadrcený kámen nebo substrát, ale třeba i mletá káva – záleží na vhodné barvě a struktuře.)

Stejným způsobem můžeme spojovat i dřevo – jednotlivé kusy k sobě nebo dřevo spojit s kameny, kdy mezi kontaktní plochy dáme výplňový materiál, zakápneme tekutým vteřinovým lepidlem a spoj následně zamaskujeme sypkým materiálem vhodné barvy. Takovým způsobem můžeme vytvořit např efekt stromu vyrůstajícího na skále, bonsai a pod.

LEPENÍ VTEŘINOVÝM LEPIDLEM – TEST

Lepení rostlin a mechů: K lepení jsem použila běžné gelové vteřinové lepidlo a gelové vteřinové lepidlo Allfa na rostliny. Tekuté formy se na to spíše nehodí.

V lepení pod vodou na mokrý podklad i na suchý podklad fungovaly obě značky.
Lepení pod vodou beru spíše jako “nouzové” řešení, kdy chceme přidat rostlinu na dekoraci, kterou nemůžeme z akvária snadno vyndat.

Lepení na navlhčený/mokrý podklad funguje dobře u obou značek, nepěkným efektem jsou pak bílé stopy, které lepidlo zanechá. Navlhčením vrstvy lepidla (použila jsem vodu v rozprašovači), tedy i potopením do vody, se pak vytvoří z venku na lepidle nelepivá “krusta” která hned zbělá, vrstva lepidla do úplného zaschnutí zůstává měkká a spoj tedy není ještě naplno zpevněný. Zasycháním lepidel na mokrém podkladu na vzduchu (není ponořeno ve vodě) se objevuje bělání i v blízkosti samotného lepidla. Tento efekt je u obou značek a gelové i tekuté formě srovnatelný.

Při lepení na suchý podklad (je lépe i rostliny v místě doteku osušit) lepidla fungují srovnatelně, zanechané bílé stopy při úplném vytvrdnutí lepidla nejsou. Je třeba ale dát pozor na rostliny, aby příliš neoschly listy (v průběhu schnutí jsem je navlhčovala). U anubiasů to není takový problém, jako v případě lepení některých rostlin s měkkými listy, které budou méně odolné. Tam se bílým flekům spíše nevyhneme.

Při lepení mechu na Red Moor Wood (Finger Wood) obě gelová lepidla fungovala bez problémů. Lepila jsem na suchý podklad a mech jsem před lepením mírně osušila v papírovém ubrousku. Lepidla zaschla částečně před ponořením do vody – u mechu jsem nečekala moc dlouho, aby příliš neproschl. I tak byly bílé stopy malé a mechem dobře schované.

U gelových forem je doba schnutí srovnatelná. Allfa na rostliny je o něco málo tekutější než obyčejné gelové vteřinové lepidlo, nestéká, k rostlině i podkladu dobře přilne.

Lepení řasokoule a Riccardia gelovým vteřinovým lepidlem na rostliny Allfa
Řasokouli jsem “rozebrala” a menší trsy použila na lepení na Dragon stone. Lepeno na suchý podklad. Manipulace díky nástavci je pohodlná a dávkování přesné. Na Dragon Stone jsem stejným lepidlem přidala ještě menší Anubias. I velmi maličkou rostlinku šlo díky tomuto připevnit snadno. Viditelné bílé stopy byly naprosto minimální.

Na Dark Wood (tento kus jsem již dříve měla v akváriu) jsem lepila velmi drobnou a poměrně křehkou játrovku Riccardia chamedryfolia. Dále jsem lepila na stejné dřevo menší Anubias a mech. Lepeno na suchý podklad, lepidlo nezaschlo úplně před ponořením do vody (opět aby rostlina příliš neoschla), i tak jsou bílé stopy po lepidle malé.

Lepení kamenů tekutým vteřinovým lepidlem na rostliny
Jako výplňový a spojovací materiál mezi kontaktní plochy jsem použila rozebrané cigaretové filtry a buničitou vatu. Lepeno obyčejným tekutým vteřinovým lepidlem a lepidlem Allfa na hardscape. Obě lepidla jsou srovnatelné konzistence – stejně tekutá. U lepidla Allfa dávám opět plusové body za nástavce a množství. Lahvičky se tak nějak udržují snáze čisté než tubičky a i ty nástavce jdou dobře otřít od nějakého toho přichyceného materiálu z lepení. Kameny jsem lepila za sucha.
Na zamaskování viditelné výplně lze použít nadrcené kousek ze stejných kamenů, které lepíme. Láva jde poměrně těžko a bez kladiva se nejspíš neobejdete. Drobné kousky Seyriu stone už lze v hmoždíři poměrně dobře nadrtit.

Dragon Stone jde také dobře rozdrtit. Mohou posloužit i rozdrcené různé substráty, zemina, jemné písky nebo např. zásobní substrát – používala jsem Nutriplant, je jemný a s obsahem rašeliny. Na místo s viditelným výplňovým/spojovacím materiálem kápnu tekuté vteřinové lepidlo a přesypu materiálem – zatlačím např. pomocí špejle a štětečkem setřu přebytečný materiál. Pokud je třeba dám další vrstvu. Spoje spíše příliš “neoplácávám” aby slepené kusy vypadaly co nejvíce přirozeně.
Udělala jsem ještě zkoušku na lávovém kamenu, jaké stopy jednotlivá lepidla zanechávají na mokrém podkladu, následně ponořené do vody. Stopy jsou u všech lepidel celkem srovnatelné.

Lepení lávy
Lepení s pomocí rozebraného cigaretového filtru a tekutého obyčejného lepidla.

Lepení s pomocí buničité vaty a tekutého obyčejného lepidla.

Lepení s pomocí rozebraného cigaretového filtru a lepidla Allfa na hardscape.

Lepení Dragon stone
Lepení s pomocí rozebraného cigaretového filtru a lepidla Allfa na hardscape.

Lepení Seiryu stone
Lepení s pomocí rozebraného cigaretového filtru a lepidla Allfa na hardscape.

Závěr: Po tomto testování pokud bych si měla vybrat, zvolím spíše Allfu. Vzhledem k objemu poměr cena-výkon mi s tím obyčejným vteřiňákem vychází levněji. Jsou sice i mnohem levnější vteřinová lepidla než Loctite a také to mnohdy bývá sázka do loterie, zda z tubičky vůbec nějaké lepidlo vymáčkneme. Tyto jsem do testu ani nezařazovala. Kromě toho mi ta trochu řidší konzistence přijde na práci o něco lepší.

S nástavci, které si lze na práci zakrátit, jak potřebujeme, se pracuje dobře a přesně – dobře se tím lepí třeba i jednotlivé kořínky (těch přilepím vždy jen pár pro lepší upevnění rostliny, zbytek nechávám volně). Je lepší pořídit si těchto nástavců více a brát každý na jedno použití. Nástavec do druhého dne v místě nasazení na lahvičku praskne. Na lepidle tedy nevydrží, jako “víčko” – není to k tomu určené, po práci tedy nástavec vyhodit a lahvičku uzavřít víčkem.

---

Estetický základ pro přirozený vzhled lepení

Nebudeme zde řešit problematiku layoutu, zlatý řez nebo jak na celý hardscape, i když zcela oddělit tato témata nejde. Tedy jen okrajově k tomu, co se týká lepení a estetiky. Pokud chcete vytvořit něco, co vypadá, jako kousek přírody, bude také ideální se inspirovat samotnou přírodou, pak i váš výtvor bude působit přirozeně. Dejte tomu dostatek času, zkoušejte na nečisto, jak bude asi slepený kus vypadat, foťte a porovnávejte. Všímejte si, kde se uchycují na skalách stromy, rostliny a mechy a zkuste to napodobit.

Variabilita velikostí – používejte větší, menší i úplně maličké kameny. Podívejte se na to, jak vypadají skalnaté útvary v přírodě, kde se drolí, kde se hromadí menší kameny, kde naopak vystupují solitérní velké masivy.

Maskování spojů – použijte nadrcený materiál, který se barevně hodí k lepeným materiálům – buď přímo ten, ze kterého “stavíte” nebo barevně podobný. Dbejte na to, abyste spoje příliš neoplácali spojovacím materiálem (filtry, vata, epoxidové výplně, zásypový materiál). Méně je mnohdy více.

Správný směr – třeba na kamenech typu Dragon Stone, břidlice, ale i na dalších je patrný určitý směr vrstev a lomů. Stejně, jako je tomu v přírodě, pokud k sobě kameny chceme přilepit a mají tvořit celek, pak by měly jednotlivé kusy tento směr +- sdílet. Není to pochopitelně nic, co když se poruší, tak to nebude fungovat, zde jde již čistě jen o estetiku. Jednotlivé celky pak mohou mít různé směry, ale to už se týká plánování celého hardscape.

autor: Inge Pašková pro www.surpan.cz