Již dvakrát jsem si „užil“ trhání osmičky. Obě nahoře. Jednou přímo na pohotovosti a dnes preventivně, neboť občas taky pěkně pozlobila. Takže otázka zní, jestli se to dá přežít, jak to probíhá, jestli je třeba mít obavy, co je asi nejtěžší a co mě naopak překvapilo.

První trhání bylo akutní

Moje první trhání osmičky přišlo poté, co jsem asi týden nespal. Když už se to nedalo vydržet, sedl jsem do auta a frčel přes celé Brno na zubní pohotovost. Bylo asi 19 hod. Nejlepší bylo zjištění, že je to jediná zubní pohotovost pro celý Jihomoravský kraj. V ordinaci bylo asi 30 lidí a ani po hodině čekání nenastala sebemenší změna. Sbalil jsem si „svých pět švestek“ a jel zase pěkně domů i se svým opravdu neskutečně bolavým zubem.

Asi o 4 hodiny později a další hromadě léků proti bolesti, které vůbec nezabíraly, jsem měl chuť proskočit oknem. Opět jsem se sebral z posledních sil a za doprovodu drahé polovičky jsem opatrně odřídil znovu na pohotovost. Každá vteřina trvala hodiny. V čekárně nikdo nebyl, musel jsem zvonit a počkat na zubařku. Ta po chvíli došla s pěkně naštvaným pohledem a slovy, proč musíme všichni chodit po půl hodině, když právě usnula. To mi samozřejmě bylo zcela u zádele a s řádnou ignorací jejich řečí jsem na ní vyklopil, že osmička má problém. Řešení v danou chvíli bylo pouze jedno a pro vytočenou zubařku to pravděpodobně byla možnost, jak si vybít zlost.

A povedlo se. I přes její masku zlořáda si zachovala svou profesionalitu. Nejprve jsem podepsal, že se může stát vlastně cokoliv a ona za to nemůže, pak injekcí umrtví okolí zubu a po chvíli tlačí, tahá, škube. Přišlo mi to jako 5 minut, možná to bylo i míň. Ta úleva od bolesti byla okamžitá. Pak člověk musí tlačit vzduch nosní dutinou, jestli není otvor od kořene do úst.

Ano, je tam trocha krve a pak to pár dní docela pobolívalo, ale oproti původní bolesti, to bylo nebe. Jiné řešení pro mě už nebylo, musel ven a po pár dnech jsem o nějaké osmičce ani nevěděl.

Druhé trhání zavčas

Jenže o pár let později, tedy shodou okolností dneska, jsem byl na trhání druhé horní osmičky. Před dvěma měsíci se ozvala a byl jsem upozorněn, že to chce tentokrát vytrhnout nejlépe v klidu zavčas. Tak jo no tedy, i když dobrovolný souhlas vypadá asi jinak. Zub se nějak zaplátoval, aby vydržel do ledna, nechtěl jsem to řešit před vánoci.

Dnešní ráno jsem vstával už hodinu a půl předem, protože jsem radostí z trhání nemohl dospat. Mé obavy byly podporovány okolím, které mi poslední týden tvrdilo, že by dobrovolně nikdo z nich nešel „na porážku“. Člověk pak vidí všechny možné i nemožné situace, představy hrůzostrašného mučení na zubařském křesle a šroubovák, kterým tlačí do zubu, zaražený v mozku, je jen začátek, kterým jsem se dnes ráno před nástupem uklidňoval.

Posadil jsem se do křesla a zkusil jsem hluboce dýchat nosem, prý to pomáhá, říkal jsem si. A trochu jo. Najednou jsem si říkal, že to bude v pohodě a že to samozřejmě zase zvládnu.

Zubařka mi okolí zubu umrtvila, necítil jsem ani injekci. Poté vystřídala několik nástrojů a různě zub viklala a tahala. Jediné, co jsem cítil, byl tlak, žádná bolest. Občas to luplo, když se zub z části ulomil. Celkové to trvalo asi 15 minut a vše proběhlo úplně bezbolestně. Ty obavy, které mě doprovázely hlavně dnes ráno, se vůbec nenaplnily. Samozřejmě to může u každého probíhat jinak, ale dnešní medicína už ví, jak na to. Oproti vyšetření jícnu a žaludku hadicí taženou ústy, je trhání osmičky procházka růžovým sadem. Alespoň pro mě.

Asi po třech hodinách přestalo zabírat umrtvení. Je třeba to chladit, nejíst a nepít nic horkého, moc to netrápit, jíst druhou stranou. Teď je to asi 12 hodin od trhání a cítím se jako bych dostal po čuni pěstí. Není to sice na nějaké vyzpěvování árií a radostné povykování a poskakování po zahradě, ale jsem rád, že to mám za sebou a mám klid.

Takže není třeba se obávat. Není to sice radostná záležitost, ale strach mnohých lidí je vyvolaný pouze neznámým, nikoliv zkušenostmi. Nenechte se vyplašit, pak půjde všechno líp.