Trhání osmičky – dá se to přežít?
Již dvakrát jsem si „užil“ trhání osmičky. Obě nahoře. Jednou přímo na pohotovosti a dnes preventivně, neboť občas taky pěkně pozlobila. Takže otázka zní, jestli se to dá přežít, jak to probíhá, jestli je třeba mít obavy, co je asi nejtěžší a co mě naopak překvapilo.
První trhání bylo akutní
Moje první trhání osmičky přišlo poté, co jsem asi týden nespal. Když už se to nedalo vydržet, sedl jsem do auta a frčel přes celé Brno na zubní pohotovost. Bylo asi 19 hod. Nejlepší bylo zjištění, že je to jediná zubní pohotovost pro celý Jihomoravský kraj. V ordinaci bylo asi 30 lidí a ani po hodině čekání nenastala sebemenší změna. Sbalil jsem si „svých pět švestek“ a jel zase pěkně domů i se svým opravdu neskutečně bolavým zubem.
Asi o 4 hodiny později a další hromadě léků proti bolesti, které vůbec nezabíraly, jsem měl chuť proskočit oknem. Opět jsem se sebral z posledních sil a za doprovodu drahé polovičky jsem opatrně odřídil znovu na pohotovost. Každá vteřina trvala hodiny. V čekárně nikdo nebyl, musel jsem zvonit a počkat na zubařku. Ta po chvíli došla s pěkně naštvaným pohledem a slovy, proč musíme všichni chodit po půl hodině, když právě usnula. To mi samozřejmě bylo zcela u zádele a s řádnou ignorací jejich řečí jsem na ní vyklopil, že osmička má problém. Řešení v danou chvíli bylo pouze jedno a pro vytočenou zubařku to pravděpodobně byla možnost, jak si vybít zlost.
A povedlo se. I přes její masku zlořáda si zachovala svou profesionalitu. Nejprve jsem podepsal, že se může stát vlastně cokoliv a ona za to nemůže, pak injekcí umrtví okolí zubu a po chvíli tlačí, tahá, škube. Přišlo mi to jako 5 minut, možná to bylo i míň. Ta úleva od bolesti byla okamžitá. Pak člověk musí tlačit vzduch nosní dutinou, jestli není otvor od kořene do úst.
Ano, je tam trocha krve a pak to pár dní docela pobolívalo, ale oproti původní bolesti, to bylo nebe. Jiné řešení pro mě už nebylo, musel ven a po pár dnech jsem o nějaké osmičce ani nevěděl.
Druhé trhání zavčas
Jenže o pár let později, tedy shodou okolností dneska, jsem byl na trhání druhé horní osmičky. Před dvěma měsíci se ozvala a byl jsem upozorněn, že to chce tentokrát vytrhnout nejlépe v klidu zavčas. Tak jo no tedy, i když dobrovolný souhlas vypadá asi jinak. Zub se nějak zaplátoval, aby vydržel do ledna, nechtěl jsem to řešit před vánoci.
Dnešní ráno jsem vstával už hodinu a půl předem, protože jsem radostí z trhání nemohl dospat. Mé obavy byly podporovány okolím, které mi poslední týden tvrdilo, že by dobrovolně nikdo z nich nešel „na porážku“. Člověk pak vidí všechny možné i nemožné situace, představy hrůzostrašného mučení na zubařském křesle a šroubovák, kterým tlačí do zubu, zaražený v mozku, je jen začátek, kterým jsem se dnes ráno před nástupem uklidňoval.
Posadil jsem se do křesla a zkusil jsem hluboce dýchat nosem, prý to pomáhá, říkal jsem si. A trochu jo. Najednou jsem si říkal, že to bude v pohodě a že to samozřejmě zase zvládnu.
Zubařka mi okolí zubu umrtvila, necítil jsem ani injekci. Poté vystřídala několik nástrojů a různě zub viklala a tahala. Jediné, co jsem cítil, byl tlak, žádná bolest. Občas to luplo, když se zub z části ulomil. Celkové to trvalo asi 15 minut a vše proběhlo úplně bezbolestně. Ty obavy, které mě doprovázely hlavně dnes ráno, se vůbec nenaplnily. Samozřejmě to může u každého probíhat jinak, ale dnešní medicína už ví, jak na to. Oproti vyšetření jícnu a žaludku hadicí taženou ústy, je trhání osmičky procházka růžovým sadem. Alespoň pro mě.
Asi po třech hodinách přestalo zabírat umrtvení. Je třeba to chladit, nejíst a nepít nic horkého, moc to netrápit, jíst druhou stranou. Teď je to asi 12 hodin od trhání a cítím se jako bych dostal po čuni pěstí. Není to sice na nějaké vyzpěvování árií a radostné povykování a poskakování po zahradě, ale jsem rád, že to mám za sebou a mám klid.
Takže není třeba se obávat. Není to sice radostná záležitost, ale strach mnohých lidí je vyvolaný pouze neznámým, nikoliv zkušenostmi. Nenechte se vyplašit, pak půjde všechno líp.
Hanako
Teoreticky to bude do koce života ještě 30 x, záleží na genetické dispozici. Přeji nebolavé zuby.
24. 3. 2023 at 11:54 pm
Surpan
Díky, asi to budou nakonec všechny. Horních osmiček jsem se ale bál asi nejvíc. A když to bylo preventivně, tak to byla pohoda :-). Také přeji klid se zuby 🙂
24. 3. 2023 at 11:55 pm
nar.soc.
Osmička = hračka. Vpravo nahoře mi začalo v 36 letech cosi bolet. Čím dál tím víc a hlavně při jídle, jak se tvář o cosi otírala. Zubařka na to mrkla, pak na mne, sklopila opěrák hlavy a hlásí. Osmička se prořízla z dásně na bok do tváře a je zkažená. Vezmu ji hned ven. Pích injekce, chvilku pauza, pak kleště a chřup. Sedím s pusou dokořán a čekám na druhou etapu = dolování kořene. Zubařka se sestrou se smějí, jak dlouho tady budete „větrat“ otevřenou pusou. No až to vydlabete. Žádný strach zub je venku, měl jen náznak kořene a vyloupl se raz dva.
Druhá osmička vylezla pěkně rovně, ale nějak poškodila sedmičku. Ta se zkazila a musila ven. Obroušená osmička ( samozřejmě zrentgenovaná ) sloužila na zavěšení můstku. To broušení byl porod, vzadu pusa oškrtaná bruskou. Můstek držel 10 let a začal být citlivý na teplé, až ho žvýkačka kompletně vytáhla. Osmička byla pod ním vadná a letěla ven na první záběr kleštěmi.
24. 3. 2023 at 11:54 pm
TH
Osmička, fuj! 😀 Viděl jsem svoje rentgeny a asi mě to taky časem čeká. Bojím se jak čert kříže, tak snad nebude potřeba nic rvát ven! 😀
24. 3. 2023 at 11:54 pm