Snad každý kluk chtěl být v dětství pilotem. Málokomu se ale tento sen vyplní. A proto, když se mi naskytla možnost rozhovoru s pilotem Boeingu 737, neváhal jsem ani chvíli a začal jsem připravovat otázky, na které odpovídá kapitán Bc. et Bc. Viktor Urbančík.

Napadlo mě hned několik otázek, zároveň jsem dal možnost fanouškům surpanblogu na facebooku, aby napsali své dotazy, některé zajímavé jsem vybral.

Jak jste se k práci pilota dostal? Co je k tomuto povolání potřeba?
Lítat jsem chtěl od malinka a to se utvrdilo v okamžiku, kdy jsem poprvé letěl s rodinným přítelem v AN-2 při práškovacím letu. Později mi rodiče zaplatili nějaký vyhlídkový let v ultralehkém letadle a pak jsem odjel na studium do USA. Po mém návratu jsem sice pokračoval ve stavařině na VUT, ale zároveň jsem si začal zjišťovat, co a jak je potřeba k lítání. Na VUT FSI v roce 1999 otevírali studijní obor “Pilot profesionál” a se souhlasem mých rodičů, u kterých jsem v té době bydlel a živili mě, jsem přestoupil ze stavební fakulty na strojní. Samozřejmě předtím jsem si musel zajistit financování a projít prohlídkou na Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze. Potom jsem nastoupil na VUT FSI zpět do 1. ročníku, a po prvním roce všeobecné strojařiny, jsem pokračoval na leteckém ústavu. Studium jsem zakončil titulem Bc., v té době byl systém vzdělávání nastaven trošku jinak – buď Ing. a nebo Bc.

Jak dlouho létáte s Boeingem 737? Létáte především z Česka do rekreačních oblastí?

Létám pro Travel Service a.s. V roce 2004 – 2005 jako řadový Steward a od podzimu 2008 jako pilot. V současné době zastávám pozici velitele letounu, neboli Kapitána.

Naše společnost je Charterová společnost, ale součástí naší společnosti je i obchodní značka Smartwings a ta létá pravidelku. V zimě Travel Service pronajímá letadla do světa, letos konkrétně do Kanady, Indie, Ománu a Izraele. Také máme zahraniční báze v Polsku, Bratislavě (moje domovská báze), Kanárech a Francii.

Jaké je podle Vás nejlepší a nejhorší letiště, celkově jeho vzhled, služby a organizace?
Těžko říci, každé letiště je specifické a i to “nejlehčí” letiště dokáže potrápit, pokud se něco pokazí (např. počasí). Opravdu nechci hodnotit jednotlivá letiště, ale všeobecně je vždy problém s tím, když se na letišti nedokážeme domluvit anglicky anebo naopak pracovníci letiště jsou až moc horliví v dodržování své práce. Pak vám rozum zůstává stát nad tím, když vám pracovník rentgenu zabaví malé nůžky s odvoláním na bezpečnost letu. A vůbec ho nezajímá, že mám v rukách následně letadlo s 20 tunami paliva a v kokpitu velkou železnou požární sekeru :-).

Co si nejvíc ceníte na Vaší práci?
Že mohu cestovat a díky tomu mít nadhled nad tou naší povahou a nad životy, které žijeme. Bohužel člověk si někdy některé věci neuvědomuje, dokud je nevidí z jiného úhlu. A díky této profesi má člověk možnost například vidět, jak se máme dobře, ale jak si některých věcí neumíme vážit. Bohužel na druhou stranu si někdy hrajeme na něco, na co nemáme.

Kolik personálu je potřeba pro jeden let? Je v každém letadle ostraha?
Pozemního personálu je nespočet – nakladači, handligový agent, služby ATC, ostraha letiště, policie, navigační pracovníci a dispečeři v naší firmě atd. V B737 je potřeba minimálně 2 pilotů a od 3 – 5 palubních průvodčích. Vše záleží na verzi letounu (700, 800, 900) a o délce letu – jestli se jedná o základní, anebo zesílenou posádku. O ostraze v letadle bohužel nesmím psát.

Jaký byl váš nejdelší let bez mezipřistání?
B737NG nemá zase tak veliký dolet, nicméně jako aktivní pilot jsem se zúčastnil prázdného letu, který trval cca 8 hod blokové doby (od nahození po vypnutí). A to už je docela slušná doba na to sedět na jednom místě. Nicméně nejdelší služba, kterou jsem kdy zažil v kuse, byla 30 hodin – 16 hod letových (jako pilot) a zbytek jsem se převážel zpět do Prahy jako cestující. Legálnost nebudu komentovat.

Jak se řeší situace, když má někdo při letu panický záchvat a nejde uklidnit?
Velice jednoduše – přistane se na nejbližším vhodném letišti, ale ještě předtím je cestující upozorněn, že pokud se prokáže, že se nejedná o stav vyvolaný nemocí, tak se bude podílet na poplatcích. Většinou se cestující zázračně uklidní. Ale samozřejmě se může stát, že cestující to nehraje a opravdu je na tom tak psychicky špatně, že je odvezen na vyšetření do nemocnice a nic platit nemusí.

Jaký je Váš nejhorší zážitek?
Jízda autem z letiště v Madurai (Indie) na hotel – řidiči v Indii jsou nejhorší jezdci co znám.

Chtěl byste pilotovat i jiný stroj? Je přechod na jiný letoun velký problém pro zkušeného pilota?
Ano. Nejlépe B777 a nebo B787. Ty jsou nejvíce podobné B737 v oblasti ovládání a rozmístění přístrojů v kokpitu. Říká se, že nejhorší je se naučit ovládat první proudový letoun, pak už je to o trošku lehčí, nicméně pořád přeškolení na nový typ vyžaduje kompletní typový výcvik a spoustu učení. Tzn. cca 5 týdnů dennodenního výcviku.

Bavili jsme se spolu o Vaší služební cestě do Indie a říkal jste mi, že Indie se nedá popsat, že musí se zažít. Přesto by mě zajímalo, jak byste pár větami shrnul svůj pobyt v Indii a Váš názor na tamní život?
Je to opravdu nepopsatelné. Země plná barev, nicméně i smogu, smradu z močoviny, vůně z nevadnoucích květin, plno posvátných krav pochodujících anebo ležících na silnici, kdykoliv a kdekoliv. Lidé ale nejsou tak uspěchaní. Bohužel jsou šílení “bordeláři” a slovo čistota jim moc neříká. Teda až na lepší kastu, nicméně i ta se v úklidu nepředře. Indie se opravdu nedá popsat, ta se musí zažít. Bohužel Evropa je zase úplně opačný extrém. Budeme všechno regulovat a omezovat, až nakonec přestáváme vnímat blbost některých našich nařízení…

Děkuji za rozhovor