Skalničky mě vždycky bavily. Vždy jsem potřeboval něco budovat a navrhovat a i když jsem stavař, krásná zahrada k domu vždycky patří. Začalo to nevinně. Měl jsem chuť udělat něco se zahradou, která se mi vůbec nelíbila.

Takto vypadala zahrádka, kterou jsem chtěl předělat:

Ať už to byla sto let stará šopa na nářadí, nebo shnilé dřevěné obložení záhonů či nikam nevedoucí chodník končící trávou.

Odhodlání bylo. horší to bylo s přemlouváním. Zahrada je rodičů a ti přeci jen chtěli na ní pěstovat nějakou tu zeleninu a ovocné stromky. Nebylo to jednoduché, ale postupně každý rok po úspěšném dotvoření nějaké části se mi podařilo získat další část zahrady.

Takto kvete skalka v začátkem srpna:

Takto to trvalo asi 5 let, kdy každý rok jsem přemluvil maminku o další část a zrušil ji tak třeba záhon cibulí nebo ji zlikvidoval popínavé růže, které stejně pořádně nerostly.

Boj byl dlouhý. Nejhorší bylo přemluvit, abych mohl zlikvidovat chodník a nahradit jej travnatou plochou a zbourat tu příšernou šopu na nářadí a postavit jinde lepší.

Takto kvete skalka někdy na přelomu dubna a května:

Odhodlání mě, jako developera bylo tak velké, že jsem musel jednat a nečekat na další „stavební povolení“.

Chodník jsem zrušil včetně šopy tak trochu na vlastní riziko. Vše muselo proběhnout rychle, aniž by jsem byl prozrazen. Na to jak byla šopka stará a skoro nedržela, likvidace mi dala zabrat. Do toho jsem ale musel vytvořit novou a lepší. Povedlo se, vše vyšlo včas a i přes nějaké připomínky jsem vyvázl bez trestu.

Postupně se mi během 5 let při studiu podařilo vytvořit skalku o rozměrech cca 10 x 6 metrů se 150 druhy a podruhy skalniček a cibulovin – vše trvalky.

Rozmanitost druhů a podruhů rostlin byla obrovská:

Pro tvorbu skalky jsem používal co bylo po ruce, nebo se dalo sehnat, nejlépe výměnou či když se někdo chtěl něčeho zbavit. Zeminu a hromady kamení mi hodil soused stavějící barák za naší zahradou bagrem přes plot – tu hromadu jsem neodhadl a než jsem se jí zbavil, tak to trvalo dva roky, skalničky jsem velmi často vyměňoval, výjimečně našel někde volně u cesty.

Že skalka plní účel kousku přírody poznáte podle toho, že se objeví fauna. Ještěrky si prostě tento kousek přírody, na který jsem byl tak pyšný nesmírně užívaly a časem jim vůbec nevadilo, že pracuju přímo vedle nich. Prostě si na mě zvykly.

Protože se mnou upravená zahrada líbila i známé, pomohl jsem ji vybudovat skalku okolo bazénu, který má na zahradě. Budování bylo jednodušší, materiálu bylo všude hodně a skalničky jsem měl již v této době ve velkém množství i navíc.